V čem hledat bohatství národa!
Nebudu se v této úvaze zaplétat do filozofických kliček či hledat vyšší smysl bytí, nýbrž se pokusím o pohled běžného člověka, který se svou prací snaží o co nejlepší život své rodiny a je tím pravým a odvěkým základem státu.
Veškeré dění se v rámci konzumní pokleslosti zvrhlo v jediné měřítko, jímž se dnes posuzuje vše. Na hrůzné přepočítávání všeho na nějakou finanční hodnotu a šílenou adoraci materiálního bohatství. Ne jinak je tomu v případě státu. Stále slýcháváme o tom, že se vše musí podřídit hospodářskému růstu. Politici posuzují kvalitu života jen podle jakéhosi ukazatele, kterým je HDP státu. To je však směšný pohled nadutých tupců Read more…
Návrat ke klanům?
Při přemýšlení nad budoucností a směřováním dnešní společnosti si neustále kladu otázku, zda by skutečně návrat ke kmenovým a klanovým společenstvím nebyl opravdu tou nejlepší volbou? Byl by to samozřejmě svým způsobem návrat do minulosti. Je ovšem otázkou, zda je člověk schopen něco lepšího vymyslet? Mnoho filozofů už v dřívějších časech považovalo kmenová společenství za ideál lidské společnosti, který v člověku udržuje jeho pravého ducha a ušlechtilost, Read more…
Sjednocená Evropa: Duchovní předpoklad
Prvním politickým krokem k vytvoření sjednocené Evropy by bylo vystoupení všech evropských vlád z pokrytecké organizace Spojených národů, pokud jí vůbec někdy byla.
Základ pro evropskou iniciativu musí být pečlivě připraven; nicméně problémy konkrétní politické taktiky nespadají do rámce tohoto tématu. Můžeme zde pouze zdůraznit, že to, čemu věříme, musí být formální, duchovní a doktrinářský základ sjednocené Evropy.
‘Federalistická’ and ‘asociativní’ řešení, ekonomická a vojenská spolupráce – to jsou všechno předpokládané projevy organického charakteru Evropy (nebo jejího nedostatku). Předpokladem skutečně evropského celku musí být spojená síla ideje a tradice, s níž je Evropa neodvolatelně spojena. Read more…
Athéna, bohyně moudrosti a války
Pallas Athéna! Kdo by neznal tuto krásnou a jednou pro vždy panenskou bohyni?! Ochránkyni Athén a Attiky, moudrou rádkyni antických hrdinů i obávanou válečnici. Řekové jí přímo zbožňovali, žádná jiná bohyně snad neměla tolik chrámů a soch, nejen v Řecku, ale i v Římském impériu.
V rodině Olympanů panovaly vždy zvláštní vztahy, ale samo zrození této výjimečné bohyně proběhlo, řekněme velmi netradičně: šéf Olympanů, hromovládný Zeus, se zrovna zmocnil po dlouhém a krutém boji s vlastním otcem Kronem a jeho Titány vlády nad světem. Read more…
Je rasa platný taxonomický konstrukt?
Pozn. čes. překl.
Taxonomie je termín z biologie a označuje systematiku živočichů či rostlin. Systematizovat lze samozřejmě jen subjekty, které lze od sebe na základě nějakých znaků odlišit. Jako se však stalo v dnešní společnosti již zcela běžným ztotožňovat nacionalismus s nacismem, tak se i vědecké analýzy heredistů ohledně fyzických a duševních rozdílů mezi rasami s oblibou označují za projev rasismu. S argumenty pro platnost hereditaristického názoru, tj. že za rozdíly mezi lidmi či jejich skupinami je zodpovědná dědičnost a geny, se mohl český čtenář seznámit např. v knize Tabu v sociálních vědách, jejíž kompletní sken naleznete v sekci Knihovna. K tomuto tématu v ní nově naleznete rovněž překlad článku „Je rasa platný taxonomický koncept?“ , jehož autorem je J. P. Rushton, z katedry psychologie na ontarijské univerzitě. Staví v něm z praxe shromážděná fakta proti sociálně deterministické teorii, že rozdíly mezi lidmi jsou bezezbytku dány pouze prostředím. Rushotonovo závěrečné shrnutí článku Vám předkládáme rovněž zde. Read more…
Kdo je nadčlověk?
Autor: Asgard
Pojem “nadčlověka” (řec. Hyperanthrópos) užíval již v prvním století před naším letopočtem Dionýsios z Halikarnassu, podobně jako později někteří němečtí teologové nebo Johann Wolfgang Goethe. Pojem se vyskytuje také u Herdera nebo indického filosofa Sri Aurobindo. O přesném významu a interpretaci pojmu nadčlověk i o tom, jaký význam mu sám Nietzsche přisuzoval, se mezi odborníky vedou spory. Nietzschův Zarathustra tvrdí, že “člověk je cosi, co má býti překonáno” a se ptá: “Co jste vykonali, aby byl člověk překonán?” Dle Nietzscheho je člověk jen most mezi zvířetem a nadčlověkem. Nadčlověk přebere zodpovědnost za chod kauzálního světa na svá bedra. Je zosobněním uspokojení, radosti, tvořivosti, síly, intenzity a je charakteristický upřímností a poctivostí sám k sobě. Poučnou věc nám Nietzsche v kapitole “O mouchách na trhu” sděluje Read more…
Bez boje a radikálností nebude vítězství
Vždy jen nevěřícně zakroutím hlavou nad některými „intelektuálními“ úvahami, že se svět napraví sám od sebe, jen na základě přijetí nějaké osvícené duchovní myšlenky. To jsou ty všechny nejen hippie představy o tom, že vypukne ráj na zemi (zlatý věk) poté, co se lidstvo na základě všeobjímající lásky a vědění vrátí k té dozajista správné duchovní podstatě a samovolně přijme z ničeho nic na povrch vystoupené neposkvrněné a dokonalé duchovní autority atd. Ostatně, kam jsme to např. dopracovali s tzv. sametovou mírumilovnou revolucí (tedy spíše podvodem), můžeme vidět na každém kroku. Read more…
Chápání jednotlivých náboženství
O moderní kritice náboženství
Jedno buddhistické přísloví říká, že každému člověku je svěřen klíč od nebeské brány, tentýž klíč ale otevírá i bránu do pekel. Abychom se vyjádřili rozumovou řečí, tytéž síly a moci, které vedou člověka k transcendenci a iniciaci, mohou při nesprávném použití vést k sub-transcendenci a anti-iniciaci, podobně jako každá věc na zemi může sloužit k dobrým i špatným účelům v závislosti na povaze toho, kdo ji užívá.
Podobně i každé skutečné náboženství na zemi může vést k úpadku národa i jeho obrození v závislosti na tom, jakým způsobem je v různých dobách náboženství chápáno a studováno. Totéž se týká i vědy o náboženství – religonistiky, která může sloužit na jedné straně jako nástroj „relativizace všeho“ (Frankfurtská škola), ale na straně druhé i jako prostředek „potvrzení vlastního“ (Mircea Eliade). Jiným příkladem může být činnost katolických misionářů v Americe: někteří se snažili dosud živé „prvotní tradice“ (které Bůh na počátku času svěřil Adamovi) poznat a zprostředkovat Západu, zatímco jiní přišli původní tradice jako „ďábelskou šalbu“ vymýtit. Z toho důvodu lze považovat v současnosti tolik oblíbené tažení „proti islámu“ za údajnou „obranu Západu“, tedy Západu ztotožňujícího se s moderní civiliazcí, stěží za cokoliv jiného než plytkou demagogii, což se ovšem týká i moderního holywoodského tažení „proti křesťanství“ nebo „proti pohanství“ ze strany některých názorových skupin. Read more…
Na obranu lidového názoru
Biologie, kultura a spiritualita jsou úzce propojeny a každý pokus o jejich oddělení je odsouzen k nezdaru. Původ skupiny, jednání skupiny a duchovní vnímavost skupiny nejsou tři rozdílné věci, ale pouze aspekty jednoho většího celku.
Tato podstata ásatrú, v jejímž středu spočívá lid, je často napadána těmi, pro které jsou způsoby našich předků nové, nebo těmi, kteří se dosud nezbavili vlivům moderní civilizace. Idea provázanosti náboženství, kultury a biologie naráží na politické dogma dneška a je často označována za “rasistickou” těmi, kteří nechápou obsažené hlubší pravdy. Někdy právě ti, kteří se považují za ásatrú, jako první kritizují lidový názor. Protože jde o lidi, kteří jako my následují Ásy a Vany, je o to důležitější reagovat na jejich námitky. Read more…
Hádés – zachmuřený bůh
Když jsem na internetu nedávno četl zprávy o nově zakládaném „Pohřebním společenství“, napadlo mě zamyslet se nad tím, jak si vlastně staří Řekové představovali Smrt a Podsvětí.
Řecký náboženský systém byl, jako ostatně ve všem, i v tomto ohledu velmi propracovaný a Řekové tedy velmi dobře věděli „do čeho jdou“. Dnes panuje mezi lidmi občas názor, že bohem smrti je Hádes. Ale tak tomu není. Hádes je bohem toho, co čeká na člověka až po smrti. Tento, svým způsobem nešťastný bůh, je nejen bohem Podsvětí, ale i zemských hlubin a podzemního bohatství, a to včetně drahých kovů. Řekové Háda raději nikdy neoslovovali jeho pravým jménem a raději mu říkali Plutón „Vládnoucí bohatstvím“. Read more…
Proč by měli být Zelení politicky nekorektní
Nový rušivý trend se začíná rozvíjet v civilizovaném světě, ať už v městských aglomeracích či ve vzdálených venkovských společenstvech. Jedná se o trend, který vyzývá ke vzdělávání pouze v jediném pravém úmyslu. Proto na celém světě z polic školních knihoven začínají mizet určité knihy.
K tomuto nedochází kvůli snižování nákladů, ale v důsledku propuknutí „politické korektnosti“. Učitelé z knihoven odstraňují zejména knihy o válečných hrdinech, objevitelích, lovcích a dobyvatelích, a to údajně z důvodů jejich imperialistických, rasistických nebo sexistických postojů. Tímto přispívají k širšímu odcizení svých žáků a škol od místních tradičních společenstev. Read more…
Antifa podporuje teroristy a drogové mafiány
K použití tohoto nadpisu a sepsání úvahy mě vedlo trapné vystoupení „Antify“ na pochodu „Kosovo je Srbsko“ v Jihlavě. Už jen pouhá identita svolávajícího subjektu stačí k tomu, aby takzvaní antifašisté ukázali svou pravou tvář a vystoupili na podporu sil provádějících etnické čistky v Kosovu a (možná proto) distribuující drogy atd. Ostatně proč ne. Dnešní doba je falešná naskrz a je jen dobře, že udatní bojovníci proti fašismu opět ukázali, na čí straně stojí. Na straně současného Režimu. Kdy jsou jen poskoky, co nastavují svoji falešnou tvář za „pravdoláskaře“, novolevičáky a další v teplých kancelářích sedící exponenty Systému. Read more…
„S tím nic nenaděláš!“, „To tu bylo vždycky!“
Musím se přiznat, že podobné odpovědi mě dovedou pořádně nazdvihnout ze židle. Obzvláště v poslední době, kdy se s nimi člověk setkává na každém kroku. Nesnáším totiž odevzdanost, která mnohdy hraničí s leností či přímo zbabělostí.
Společností se táhne „blbá nálada“, lidé jsou stále více nespokojení, a to zcela oprávněně. „Elity“ se chovají jak z řetězu utržené, nic jim není svaté a jejich jediným cílem je co nejvíce nahrabat. Jsou si jisty beztrestností Read more…
Pohanský imperialismus
(úryvky z knihy Julia Evoly)
Níže uvádíme výňatky z Evolovy knihy ‘Imperialismo Pagano’ a její německé verze ‘Heidnischer Imperialismus’. První kapitola má v obou vydáních stejný název: ‘My antievropané’. Je rozdělena do různých pododdílů: v obou verzích se první pododdíl nazývá ‘Evropská dekadence’, a části, které jsou v německé verzi vyškrtnuty, jsou zde označeny kurzívou, části k německé verzi přidané jsou označeny tučně a odlišnosti jsou označeny v závorkách (v textu, z něhož tento český překlad vychází, se žádné pasáže psané kurzívou ani tučně neobjevují – pozn. překl.). Druhý pododdíl se v originálu nazývá ‘Fašismus jako antievropa’ a v německém vydání ‘Nový symbol’; zde je odlišností mnoho a jsou tak významné, že uvádíme obě verze.
’Imperialismo Pagano’ bylo vydáno roku 1928, pár měsíců před uzavřením Lateránskýh dohod mezi Itálií a katolickou církví Read more…
Valentýn – „výpůjčka“ a komerce
Musím se přiznat, že daný „komerční“ svátek mi před pár lety při jeho intenzivním „zavádění“ dosti lezl krkem. Otravná reklama a lidé nakupující předražené zbytečnosti však již patří ke každodennímu koloritu dnešní úpadkové konzumní doby. Dnes se tudíž zřejmě Valentýn kromě o něco větší kýčovitosti a zvýšené „aktivitě“ moderních konzumních lidí zas tak příliš z neutěšeného normálu nevymyká, přesto si dovolím k němu napsat pár vět.
Zabrousil jsem na Wikipédii, kde je vše stručně, ale zcela jasně popsáno. I u toho svátku, jak jinak, se jedná o křesťanskou „výpůjčku“ z jedné dřívější zvyklosti: „Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. Read more…
