Pohanství a satanismus

Příklad učitelů v Británii a Spojených státech, kteří byli propuštěni ze svého zaměstnání kvůli svým vazbám na pohanství, ilustruje, jak výbušné může být téma moderního pohanství ve veřejném životě. Jeden z faktorů, který k tomuto stavu věsí přispěl, je běžné spojování pohanství se satanismem, spojování nekonečně prohlašované  fundamentalistickými křesťany a dalšími oponenty alternativních náboženství a opakované bulvárními médii (Hutton 1999, 407-409). Kapitoly tohoto vydání, které se zabývá širokým rozpětím moderních pohanských hnutí dvou světadílů, z nichž žádné se nezaměřuje na uctívání biblického ďábla, demonstruje všeobecnou neopodstatněnost tohoto nařčení.

Jedinou výjimkou zásadní nesourodosti satanismu a moderního pohanství jsou nordičtí White Power pohané, kteří kombinují předkřesťanskou skandinávskou mytologii, nacismus a satanismus v celkovou všehochuť protižidovských a protikřesťanských symbolů a doktrín. Nicméně, jak bylo poznamenáno dříve, takoví neonacističtí pohané představují extrémní, i když problematický okraj a nejsou ve skutečnosti zahrnováni do většiny případů, v nichž jsou pohané obviňováni z pletek se satanismem.

Obecné spojování pohanství a satanismu je situace, v níž si mediální mytologie a antipohanská propaganda podmaňují realitu. Křesťanský obraz ďábla, jenž byl propagován v rozmanitých formách po mnoho staletí, začal pro mnoho křesťanů, a  dokonce hodně nekřesťanů žijících v křesťansky dominantních zemích, symbolizovat  všechna božstva vně křesťanského monoteisticko-trojného konceptu. V již zmíněné knize Spirit Wars [Duchovní války], která útočí na vzestup moderního pohanství, vynaložil úsilí na  citování množství novopohanů a feministických čarodějnic distancujících se od spojování své náboženské víry a praxe se satanismem, ale poté se vrátil zase k opakování tvrzení: „V pohanství existuje kontinuita, která končí v satanismu, tj. otevřeném uctívání Satana. Lze jen říci, že některé čarodějnice se tomu velmi blíží.“ (Jones 1997, 296, pozn. 51).

Je proto zcela pochopitelné, že pro mnoho lidí neznalých skutečného obsahu moderních pohanských náboženství je prosté vysvětlení, že tato náboženství jsou formami uctívání Satana, rychlým a snadným způsobem, jak umístit tato neznámá náboženství do pohodlné, dokonce lehce dráždivé kategorie pojmů. Horory jako Rosemary má děťátko, Exorcista, Přichází Satan, Sedmé znamení, Ďáblův advokát, Soudný den a mnoho dalších dle stejného střihu také zpopularizovaly názor, že nekřesťanská náboženství mají být svou podstatou uctíváním Satana. Sdělovací prostředky, uspokojující do značné míry křesťanskou populaci, zjistily, že senzační reportáže o údajném satanismu patrně fascinují diváky a posílí oblíbenost zpravodajství. Pro zpravodajské společnosti je proto velkým pokušením chopit se obvinění, že pohané jsou vlastně satanisty, praktikujícími v tajnosti temné a ďábelské obřady. Dokud se zpravodajské společnosti a jiné sdělovací prostředky nebudou ochotny věnovat vysílací čas a inkoust na vnímavější a méně senzační diskusi o pohanských náboženstvích, budou takové zkreslování pokračovat. Doufám, že čtenáři tohoto vydání budou schopni kritickým pohledem posoudit ztotožňování pohanských náboženství se satanismem.

Příště: Pohanská božstva a princip kosmického řádu