Moderní pohanství v kulturách světa: Srovnávací přehled (Santa Barbara, 2005)

Pozn překl.

Tímto úvodem začíná nový čtrnáctidílný cyklus věnovaný pohanství. Bude se jednat o kapitoly z výše uvedené knihy amerického religionisty Michaela F. Strmisky. Na rozdíl od různých článků o pohanství, psaných z pohledu praktikujících pohanů či naopak jejich kritiků, se bude jednat především o fundovaný pohled odborníka. Jeho pozice mu umožňuje popsat fenomén s dostatečným nadhledem a zároveň zůstat  neovlivněn případnými ideologickými  vlivy. Autorovy sympatie k pohanství jsou z článků nicméně  znatelné.

V následujících kapitolách bude rozebráno pohanství od vzniku tohoto výrazu a jeho významů, přes kořeny a principy pohanství,  jeho vztahy a vazby na jiná náboženství či politická přesvědčení, až po zamyšlení se nad budoucím vývojem tohoto náboženského hnutí.

 Wolf  

O autorovi:

Michael F. Strmiska je absolventem Wisconsin-Madisonské university v oboru indická náboženství a  doktorem religionistiky na universitě v Bostonu. Vyučoval srovnávací religionistiku a světové dějiny  na universitách v USA, Japonsku a Litvě. Dr. Strmiska také vydal články o skandinávském a baltském pohanství v časopise Nova Religio i jinde. Je zakládajícím členem Světového kongresu etnických náboženství a členem redakční rady periodika The Pomergranate: The International Journal of Pagan Studies [Granátové jablko: Mezinárodní časopis pohanských studií]. Dr. Strmiska dnes vyučuje světovou historii na Ústřední universitě státu Connecticut.

Úvod

Moderní pohanství patří mezi nejrychleji se rozvíjející náboženství v USA. Dle Amerického průzkumu náboženské identity (ARIS), který provedli roku 2001 sociologové z Městské university New York, odhadem 307.000 Američanů označuje za své náboženství „Wiccu, pohanství nebo druidství“, a tvoří tak jedno z dvaceti největších náboženských skupin v USA. Od tohoto průzkumu se do roku 2004 odhaduje nárůst na 433.000. Podobný průzkum z roku 1990 vůbec nezmiňoval Wiccu, pohanství či druidství, což  podtrhuje nárůst moderního pohanství ve svých různých formách  za uplynulé roky. (viz www.adherents.com Top 20 náboženství v USA, 2001).

Následující eseje se zabývají vývojem náboženských hnutí věnujících se oživování  polyteistických, přirozenost vyznávajících pohanských náboženství předkřesťanské Evropy jak v samotné Evropě, tak v  severní Americe, a rovněž  jejich přizpůsobování lidem v moderní společnosti. Nemělo by se tomu však rozumět tak, že pouze Evropa a severní Amerika jsou oblastmi, kde dochází k oživování pohanství.  Např.  Lynne Hume (1997) a Douglas Ezzy (2003) vydali důležité práce o novopohanství a moderním čarodějnictví v Austrálii. Eseje v tomto vydání se týkají euro-americké osy, s přesvědčením, že toto regionální hledisko zajišťuje koherentní strukturu diskuse s množstvím netušených společných rysů a kontrastů, aniž by došlo ke sklouznutí ke globální encyklopedii. Snahy oživit tradiční, původní či domácí náboženství neobjevují po celém světě; moderní evropské pohanství je jen jednou z variant tohoto rozsáhlejšího fenoménu.

Moderní oživené pohanství se často označuje jakožto novopohanství či novo-pohanství, kdy toto novo značí novou a soudobou podstatu těchto náboženských hnutí a pohanství vyjadřuje staré náboženské tradice, na nichž se tyto náboženská hnutí snaží stavět. V názvu tohoto článku a následných esejí bude používán jednodušší termín pohanství, v souladu s přáním některých moderních vyznavačů těchto náboženství být v povědomí spíše jakožto pohané než novopohané. Pro odlišení soudobého pohanství od starého tu bude v některých kapitolách použit  výraz moderní, jinde zase čtenář najde předponu novo.  Obrácení se k minulosti vychází u moderních pohanů z přesvědčení, že náboženské víry a praktiky vyvinuté evropskými pohany v časech minulých  pro nás v naší době zůstávají trvalou hodnotou, navzdory staletím útisku a opomíjení.

Nejznámějším moderním pohanským či novopohanským hnutím je Wicca, která si získala značnou popularitu ve Spojeném království, USA i jinde (Crowley 1989, 1994. Pearson 2002c).  Protože se Wicce dostalo více pozornosti badatelů než jiným moderním pohanským hnutím, nebude hlavním smyslem této knihy další diskuse ohledně Wiccy. Zaměříme se místo toho na jiné varianty moderního pohanství  v širokém záběru evropských zemí, ale i v Kanadě a USA. Tento důraz na široké rozpětí národů a etniky má napravit tendenci zaměřovat se téměř výhradně na pohanství  americké a britské.

Na následujících stránkách se diskutuje o moderních pohanských hnutích na Ukrajině a Litvě; v Británii, Irsku a Islandu; ve Spojených státech a Kanadě [jednotlivé eseje dalších autorů nejsou předmětem tohoto překladu, budou následovat jen kapitoly ze Strmiskova  úvodu ke knize - pozn. překl.]. Pokud tyto země rozdělíme do geografických zón, mapa nám zobrazí východoevropskou, západoevropskou, severoevropskou a transatlantickou formu moderního pohanství. Další rozdělení je také důležité: na vysoce průmyslové, bohaté a etnicky různorodé státy západní Evropy a severní Ameriky vs. méně průmyslové, chudší a etnicky homogennější státy bývalého Sovětského svazu.  Bude ukázáno, že ekonomicky znevýhodněné východoevropské státy, kde většinu dvacátého století působily oficiálně ateistické sovětské komunistické vlády, v žádném případě nepostrádají duchovní bohatství. Trvalé udržování starých zvyků a folkloru ve východní Evropě zajistilo pevný základ a trvalý zdroj inspirace pro hojnost kypících pohanských hnutí.

 Příště: Výrazy pohan a novopohan