Ekologie nesmí být jen byznys

Přírodu  jsem vždy obdivoval a rád zkoumal. S hrůzou jsem tedy sledoval, jak se její „ochrany“ chápe jistá ideologie. Nejhorší však v rychlém sledu teprve mělo přijít. Ekologie se v součinností s touto ideologií zmocnil bezbřehý byznys, kterému samozřejmě i zde nejde o nic jiného než o maximalizaci zisku.

Za komunistů se ochrana přírody přetěžce zanedbávala, a to jak na státní úrovni, tak i co se týče povědomí a jednání lidí. S blížícím se pádem režimu se objevovaly náznaky změny, kterým se po listopadovém převratu dostalo možnosti se rozvíjet. Bohužel něco se zvrtlo. Sbírání odpadků a ochrana krajinných prvků se začala vytrácet ve prospěch ideologických dogmat. K ekologii se přidávala „lidská práva“ a další představy vlastní levicově- liberálním uskupením.

Ochrana přírody se stala rovněž všeobecně vyžadovanou a státy do ní v souladu s míněním veřejnosti vkládají obrovské sumy. To by bylo samozřejmě v pořádku, jen kdyby nedošlo k tomu, co je zejména dnešní konzumní společnosti více než vlastní. Tam kde jsou peníze, začíná o ně boj. Boj bez veškerých ohledů a zábran, jediným cílem je co nejvíce urvat pro sebe. A tak se potřeby lidstva a přírody nahrazují zájmy podnikatelských subjektů. Nastupuje lobbing, korupce, veškerá ta špína, na kterou si již mnozí zvykli a berou ji za samozřejmost.

Názorných příkladů lze vybrat jistě mnoho. Nesmyslných, předražených a zpotvořených ekologických projektů jsou spousty. Já se krátce zaměřím na jev viditelný a ve svém důsledku z pohledu běžného občana nejspíše finančně nejbolestivější. Na výrobu elektrické energie a to z obnovitelných zdrojů. Je to velký hit. Fotovoltaické, větrné, biomasu spalující elektrárny nám rostou jak houby po dešti. Masmédia chrlí spousty oslavných reportáži, do technických a ekonomický ohledů však raději již příliš nezachází.

Uvažuji-li logicky, jediná čistá energie je ta, která se nevyrobí. Investice by tedy měly jít do úspor, do nahrazování energeticky náročných zařízení, racionalizace výroby. Státy se však vydaly jinou cestou. Cestou výstavby neefektivních, nespolehlivých a extremně předražených zdrojů. To, že je elektrický proud z těchto zdrojů mnohonásobně dražší ví snad každý. Spotřebitelé to jistě rádi zaplatí, nejen při platbě inkasa, ale i v ceně všech výrobků. Stát tomu bránit nebude, sám na tom vydělá nejen díky vyšším daním. Rovněž si vytvoří pár loajálních zbohatlíků, kteří se zisků jim plynoucích rádi něco ukápnou. Škodní tedy nezůstanou politici, ani neustále vznikající další nadace, stačí jen vědět,co se má podpořit, kde naopak zasáhnout.

Vítr nefouká, slunce nesvítí, elektřinu potřebujeme bez ohledu na rozmary počasí, musí zde tedy stejně stát záložní elektrárna na fosilní palivo. Alternativní zdroje spoustu let vyrábí energii, aby vůbec nahradily tu co se upotřebila na jejich zbudování. Větrníky a solární panely zabírají úrodnou půdu a hyzdí krajinu. Jejich podíl i přes veškeré protěžování a dotace bude vždy minimální. Nejedná se tudíž o nic víc než matení veřejnosti a vyhazování peněz z oken do náruče dravců bez skrupulí. Jistě nezištná mediální masáž pak zaručí jásot davu.

Zajímavé je rovněž, jak se různé levicově-intelektuální spolky, které z ochrany přírody vyštvaly mnoho realisticky jednajících lidí, přeochotně spolčily se svým ideologickým nepřítelem. Když si lze z něčeho udělat dobrou živnost, je jim předobrý i ten naoko haněný kapitalismu. Ostatně tito „rebelové“ jsou poplatní režimu i v mnoha jiných oblastech a o jejich úloze řízené opozice je stále méně pochyb. Ekologie zde zůstává jen vábničkou pro naivní a činnost  těchto skupin se raději zaměří na ochranu kdejaké menšiny. Však strana Zelených tuto pokřivenost charakterů předvedla v naprosté nahotě.

Ochrana přírody by měla být v zájmu nás všech. Musíme doufat a v rámci možností se přičinit, aby byla vyrvána ze spárů bezohledného byznysu a prapodivných ideologických dogmat.