Michael F. Strmiska – Předkřesťanská minulost a pátrání po indoevropském původu
Všechna moderní pohanská náboženská hnutí se jistým způsobem a v menší či větší míře zabývají obnovou náboženských tradic evropské minulosti. Někdo by se nicméně možná zeptal, jak staré vlastně jsou tyto předkřesťanské výchozí tradice a přesně jak daleko do minulosti mají být datovány. Jednoduchá odpověď je tato: do předkřesťanského období nebo alespoň než se křesťanství stalo v dané lokalitě natolik dominantním, že zapříčinilo úpadek a útlak původních evropských náboženských tradic. Křesťanství se zavádělo a formovalo v různou dobu, na různých místech Evropy. číst více…
Největším snem italského premiéra Silvia Berlusconiho je dostat Izrael do Evropské unie. Berlusconi to řekl při své návštěvě Izraele. Pominu-li teatrálnost vlastní jižanským náturám, tak z tohoto výroku zamrazí. Obzvláště, když si uvědomíme, že se nejedná o požadavek vůbec výjimečný, ale vznášený ze strany politiků různých evropských států, naši republiku s judaismus praktikujícím premiérem z toho samozřejmě nevyjímaje.
Své sympatie k Izraeli či jeho nástroji USA vyjadřuje mnoho politiků, a to zejména konzervativních. Zřejmě zde vedle snahy zištně se přidat na stranu silnějšího či dobře odměňujícího hrají prim dva zásadní důvody. Jedním z nich je stále významné působení židokřesťanské věrouky a druhým strach z pronikání islámu do Evropy. číst více…
Myšlení silou nezměníte! Toto heslo můžeme vidět na tričkách některých tzv. ultrapravicových extrémistů. Není to tak úplně pravda. Represí se dá počet těchto jedinců snížit, protože začnou zvažovat, zda jim daná činnost stojí za to. Tím se následně redukuje jejich vliv na zbytkovou veřejnost, které je navíc vystavena neobjektivní mediální masáži. Zamysleme se však nad těmi, kteří v současné době extremistickou činnost u nás provozují. Většina z nich (jsou samozřejmě i výjimky) bohužel tuto činnost neprovádí z vlastenecké lásky a z altruismu k dalším příslušníkům národa a pro zlepšení sociálních poměrů ve společnosti či za účelem skutečného vytvoření sociálně spravedlivého řádu. číst více…
V tisku se objevila zpráva o strašlivých ba přímo téměř teroristických komandech firmy ČEZ. Nebudu zde rozebírat, jestli je správné, aby firma cvičila „kontrolory elektroměrů“ ze střelby, nýbrž se zaměřím na reakce lidí, které dokreslují stav naší společnosti.
Opět se zde klasicky zaměňuje důvod a příčina. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že právě zaměstnanci ČEZu odhalují vietnamské velkopěstírny marihuany. Z důvodu toho, že nažloutlým pánům podnikatelům se nechce platit ani elektrická energie, a proto se napojují načerno. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že nejen Cikáni si dělají černé přípojky číst více…
Přijde mi, že lidé nějak tak stále více myslí pouze na svůj prospěch a ostatní jsou jim ukradení nebo ještě hůře jsou považováni za překážku v realizaci vlastních egoistických cílů.
Důvod, proč lidstvo se tímto směrem ubírá, částečně chápu či vidím v tom jistý úmysl, ale na druhou stranu zásadně odsuzují, protože to popírá samotné lidství, tedy to, na základě čeho si lidé posouvali výše. Člověk je od přírody tvor stádový. Pouze organizovaná spolupráce na bázi různě velikých tlup mu umožňovala přežít a dále se rozvíjet. Teprve s přerozdělováním a vzájemnou kooperací při práci začal bouřlivý rozvoj lidstva. Lépe organizované kmeny a později státy dokázaly přežít a ty znesvářené a vnitřně se hašteřící naopak podléhaly. číst více…
Pozoruhodnou kapitolu z dějin evropského křesťanství představuje kult světců. Úcta k svědkům víry, jejichž památku církev připomínala, se mezi obyvatelstvo barbarské Evropy šířila společně s novou vírou, ovšem v lidovém, slabě christianizovaném prostředí získávali svatí zcela bizardní podobu. Jejich recepce totiž byla podřízena zákonitostem archaického myšlení, které sice přijímalo základní kontury nového náboženství, nové pojmy i postavy však zapojovalo do svého systému sakrální sféry. Často se tak měnila forma, obsah však zůstal zachován. Archaické pojetí svátosti, zbožnosti a obřadnosti tak přecházelo na nové rituály, hrdiny a sváté nové víry. Světci získávali fantastickou podobu a jejich povaha v lidové zbožnosti připomínala spíše zuřivá a nevypočitatelná pohanská božstva než následovníky Kristovy. číst více…
V této úvaze se rozepíšu o zahraničních misích naši armády. Sdělovacími prostředky jsou nám neustále předhazováni novodobí „hrdinové“, jak odjíždí někam do ciziny, jak jsou vyznamenávání po návratu, jak těžký a nebezpečný je jejich pobyt na těchto misích. Stejně tak nám masmédia pravidelně servírují, že kdejaký politik navštívil tyto „naše zachránce“ a mluvil o jejich důležitosti, jako by se pomalu jednalo o spasitele celého světa.Tyto zprávy jsou předkládány stále dokola a občanovi se musí zdát minimálně únavné a otravné. Ještě horší to však bude, když se zamyslíme nad tím, kolik tyto mise stojí a komu slouží. číst více…
Michael F. Strmiska – Tradiční pohanství versus eklektické: Rekonstrukce minulosti versus její vytváření
Další důležitá otázka, s níž se dnešní pohanská hnutí potýkají, zahrnuje různorodé postoje a přístupy k textům, folklóru a dalším kulturním tradicím, jež využívají jako základ pro své soudobé praktiky a víru. Druhy kulturních zdrojů, které jsou zdrojem informací a inspirace, a způsob, jímž jsou využity, převážně určují charakter moderního pohanského hnutí. Pro všechny dnešní pohany zůstává ohromou překážkou, že pohané v minulosti převedli do psané podoby tak málo informací o dávných tradicích. Mnoho z existujících informací o pohanské mytologii, víře a rituálech bylo zapsáno křesťanskými kněžími, buď ve formě církevních listů, kronik a jiných dokumentů, které se zabývají vzestupem křesťanství a potlačováním pohanství Evropě, nebo ve formě literárního znovuvytváření pohanských mýtů, básní a eposů v období po konverzi. číst více…
Pohled do dějin nám ukazuje, že pokud se dostane bohatství a moc do rukou jednotlivců, stávají se z nich bezohledné zrůdy s egocentrickým zájmem. Hovořím o většině, až na pár „osvícenců“, kteří naopak nic z toho nevyhledávají. Většina díky možnosti bohatství a moci ještě více ztrácí lidskost (altruismus), navíc již primárně jí sobecky jde o maximální příjem příjemných a líbivých podnětů v jakékoliv formě (které však celkově vedou k degeneraci) s minimem povinností a odpovědnosti. číst více…
Evropská města postupně pozbývají národní ráz a mění se v multikulturní etnický mišmaš, kde lidé pasovaní na úroveň ubohé entity se zoufale plouží za tou svou vizí štěstí. Že každý má osobní představu vzhledem k rozdílným kulturním kořenům rozličnou a tudíž těžko dojde ke shodě, je věc jiná. Vytváří se tak narozdíl od intelektuály vysněné jednolité multikultury směs nejen etnicky oddělených ghett, kdy pouze v centrech měst dochází k prolínání, tedy spíše nevraživé toleranci druhých. Tohle je zatím realita velkoměst bývalých koloniálních říší či amerického přistěhovalectví, bohužel se však začíná šířit i východním směrem a do stále menších aglomerací. číst více…
„Velký duchu, stvořiteli všeho života,
válečník k tobě letí rychle a bystře jako šíp vystřelený vzhůru k slunci…
